RAK (174)_panorama.jpg
_________________________________________________________________________________________________________________________________

VYSOČINA

 

23.května 2010 : Mirek Škorpík, Martin Boháček, Roman Brzobohatý

 

  

Víte jak se dá třídenní výlet prožít za jeden den. Odpověď je velmi jednoduchá. Přidejte se příště k nám. Dlouho připravovaná akce je opět tu, ale trvalo nám to. Takže po Orlických horách 2007 tu máme Vysočinu a pár jejich rozhleden.

 Den nám dnes začíná celkem pozdě. Něco před desátou vyrážíme z Bystřice nad Pernštejnem směrem do lesů. Na Karasín to celkem jde. Rozhledna Za 2 kačky nás mile překvapila. Po cyklostezce sjíždíme dolů lesem, bahnem k Vírské přehradě. Její okolí je moc pěkné. Skvělí klid a fakt nádherný kout republiky pyšnící se druhou nejvyšší hrází v České republice. Přes dědinu Chlum se 66 obyvateli stoupáme po loukách údajou cyklostezkou do lesa, kde se po dalším stoupáku skrývá na vrchole asi 60-ti metrový stožár. Pro lidi je přístupná plošina ve výšce 38 metrů, ale i to stačí. Nemám tu zrovna nejlepší pocity. Dolu do Rovečného je to frkot. Kdo si nedal Rovečenské kolečko přes Velkou a Malou Třesnou snad ani nebyl na Vysočině. No vždy se prostě nezadaří. Po asfaltu jedeme do Olešnice a odbočujeme na Zelenkův kopec u Ústupu. Novodobá nízká rozhledna je taky dostačující. Dle Romana hříbek. Taky se to tak brát. Asfaltem frčíme do Rudky, kde kluci vybíhají na rozhlednu Milenku. Já tam nemusím být každý rok. V Kunštátu už konečně ve tři hodiny dáváme jídlo po asi 55 kilometrech. Pan vrchní je velmi výjimečný. Tak by to aso mělo vypadat. Mračna se honí a čas běží, volíme tedy jednodušší cestu domů a takovou jakoby časovkou. Jedeme Lysice, Rájec, Blansko a Adamov. To vše téměř během hodiny. Černá hora už nám tolik nechutná, jako ty dvě v Kunštátu, ale to asi po tom výkonu. Světe div se. Všichni chystáme oslavy stovky dnešního dne. Já první. Najednou slyšíme ssss a já odstavuji kolo. Na tachometru mám 100 kilometrů a 00 metrů a během chvíli stojím na ráfku. Asi osud. Hlavně když není nic horšího. V Bílovicích na ostrově máme poslední zastávku. Zmrzlina se k pivu určitě hodí, takže neodmítáme. Roman odjíždí Těsnohlídkovým údolím a já s Martinem pokračujeme kolem řeky až do Zábrdovic. Odtud už vážně každý svou cestou a já těsně po osmé dojíždím domů s mankem 126 kilometrů. Na to, že jsem rok neseděl na kole celkem dobrý počin. Večer finále Česko – Rusko v hokeji a opět jsme to dokázali. S týmem téměř nikoho se nám podařilo po šesté vyhrát titul mistrů světa. 25 omluvenek českých hvězd moc nechápu.

 

24.05.2010 20:38:09
millpitt

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1913 | 33%)
Ne (1922 | 34%)
_______________________________________________________________________________________________________________
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one