RAK (174)_panorama.jpg
_________________________________________________________________________________________________________________________________

Ždársko-Chriby-Dal2011

 Žďársko - Chřiby - Dalešická

 28.-30.říjen 2011:  Mirek a Pavla, Lucka, Hanka, Ruda, Tomáš, Láďa, Petra

                                                              

Island stále žije. S radostí jsme na velikonoční pondělí v Českém Ráji vyslovili termín dalšího setkání a již podruhé jsme navštívili Brněnsko. Brno jsme ovšem neviděli ani z rychlíku a já jako místní jsem za tři dny najel autem 550 kilometrů. Nenechali jsme ovšem kámen na kameni a jen pomálo míst Jížní Moravy jsme ponechali nedotknutelný….

Sraz 9:30 u Pasecké Skály byl akceptovatelný pro všechny světové strany a se všemi začíná den Žďárských vrchů – Nejprve se věnujeme přírodním divům, spíše skalám – Pasecká skála, druhá zastávka za Milevskem a brzy přicházíme na Čtyři palice, někteří vylézáme na vrchol, kousek přejez pod Devět skal. Opět zamlženo ale prostě nejvyšší bod se musí navštívit. Okruh po Vysočině končíme ve Ždáře. U Pilské nádrže Orlice a Lev, v hotelu H jídlo a  u Hamrů představuji Koně, Hamroně, Konec Světa, Mamuta. Se štěstím stíháme nově otevřenou prohlídku Šlakhamru, Rozštípnutou skálu a před setměním Santíniho kostel na Zelené hoře. Po tmě se zastavujeme u želvy v Obyčtově. Po hodinovém přejezdu začíná večírek ve Šlapanicich. Ráno vyjíždíme až před desátou. Na Buchlově nás pouští v jedenáct na půl druhé hodiny. Josef František Kamarád ví hodně. Většinou to shrkne v rychlosti, ovšem pokud tomu člověk trochu rozumí, neříká zbytečná slova a dobře vysvětluje jednotlivé historické pojmy a mylníky. Málo času, takže jen kousek na Svatou Barboru a autem s krátkou zastávkou na Velehradě a poničené rozhledničce nad ní směřujeme na lesní restauraci Bunč, která se rozprostíra v polovině Malých Karpat. Hodinku to máme na rozhlednu a nejvyšší vrchol Karpat Brdo a při zpáteční cestě už pečlivěji vnímáme Baťovu dálnici chtějící propojit Rakousko a Polsko. Po jídle na Bunči jen vložka – opět skály a to Komínky, škoda, že už opět po setmění. Nedělní program má jen tak doznívat, přesto nodokončený most u Želešic Exteritoriální dálnice, poté Menšíková rozhledna na Hlíně, rozhledna Réna Alfonse Muchy těsně nad Ivančicemi, přesun za Jamolice, kde to máme asi jeden kilometr na Templštejn. Vidíme pod sebou údolí Jihlavky a pochvala patří lidem, kteří se zříceninu starají. Čerstvě prosekaná, takže moc prokoukla. Přejíždíme na Mohelskou step, ale v podzimním počasí už tolik nevyzní. Studujeme Mohelskou hráz zespoda i shora a pak dáváme jídlo. V Kramolíne opět bonusovka v podobě nejvyšší sypané hrázi v republice – Dalešické přehradě. Poslední tečkou třídenní akce je Wilsonova vyhlídka a Kukštejn. Asi nejlepší počasí za ty tři dny, ale stěžovat si nebudeme. Na konci října nemůžeme čekat zázraky. Uplný závěr proběhl v cukrárně na Náměsti nad Oslavou, kde se auta na kruháči opět rozletěla na všechny strany…… Příště prý voda, no to jsem opravdu na nás zvědav…..   

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1912 | 33%)
Ne (1922 | 34%)
_______________________________________________________________________________________________________________
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one