RAK (174)_panorama.jpg
_________________________________________________________________________________________________________________________________
vrchol Keprník.JPG
Keprník.JPG
Vřesová studánka.JPG
Vřesová studánka 2.JPG
Švýcárna.JPG
na Šerák.JPG
Na Keprník.JPG

JESENÍKY

23.ledna 2010:  Mirek Škorpík a Martin Boháček

                                                                          

Můj život je léto, ale jak se říká výjimka potvrzuje pravidlo, nemůžu odolat nápadu přejet známou část hřebene Jeseníků v zimě na běžkách. Jako lyžař, který na běžkách jezdí jen dva kilometry kolem potoka do Ponětovic, nebo v Mariánském údolí, lze očekávat mnohé problémy, ale jdu do toho. Martin ráno dobíhá vlak v Brně a  ten nás přes tři hodiny veze do Ramzové. Odtud se vyvážíme lanovkou za 150 Kč na Šerák a v 11 hodin v nadmořské výšce 1300mnm začíná naše cesta přes hřeben. Kolem chaty na Šeráku sjíždíme na rozcestí a težce šlapeme po neupraveném terénu na vrchol Keprníku. Když vidím protijedoucí lyžaře, jak se každou chvíli někdo válí, tak cítím, že jsem se asi minul. Vrchol Keprníku je nádherný. Zasněžená krajina je pro nás tímto způsobem nezvyklá. Vrcholná skalka ohraničena ochozem se nachází v nadmořské výšce 1422mnm s úžasným pohledem do údolí  na Praděd anebo Kralický Sněžník. Odtud začínají moje trable. Nic se nestalo, jen sjezd z hory připomíná spíše slalom v korytu a sklon svahu jasně převyšuje modrou sjezdovku. Ten, kdo jde nahoru má opět spousty rad, stejně, jako jsme radili my směrem na Keprník. Stručně řečeno asi s pěti hodně atraktivními pády s odměnou zhruba pětimetrových jízd tváří po sněhu se dostávám přes Trojmezí na sedlo pod Vřesovou studánku k Martinovi. Odtud opět do kopce. Pro změnu svah padá napříč cesty. Martin mi přidává stoupácí mazivo, protože moje běžky perfektně letí terénem, bohužel dozadu. Od Vřesové studánky už je to pohoda. Prostě asi tři kilometry sjezdu po upravené široké cestě je bomba. Fofrem jsme těsně po jedné hodině na Červenohorském sedle. Odtud začíná druhá polovina dnešního dne. Na osmikilometrovém stoupání  z 1000m.n.m do 1300m.n.m bez odpočinku se těžko ukazuje tempo. Začátek se snažíme klouzat po lyžích do kopce, ale ten se nevěřícně láme stále víc a víc nahoru. Někdy i při chůzi stromečkem lyže sjíždí zpět. V závěru jsme oba rádi, že jsme vůbec schopni po dvou hodinách dorazit na  pomyslný cíl dnešního dne - Švýcárnu. Po deseti minutách vyrážíme 8 km dolů do Koutů. Posledních  sedm kilometrů je jen z kopce a tak po padesáti minutách máme tento úsek za sebou. Na štěstí v neštěstí jede bus směr Šumperk a tak nemusíme ještě téměř dva kilometry na vlakové nádraží. Vlak těsně odjel a tak busem jedeme až do Šumperka. Vidíme přijíždět naši lokálku z Koutů, ale vlak na Zábřeh už je pryč. Taky dobře. V dobré restauraci Zátiší dáváme jídlo s Holbou a 18:15 jedeme přímým vlakem do Brna. Celkem jsme najeli 25 kilometrů – rozděleno : 10 km těžké stoupání, 8 km sjezd, 7 km obtížný terén. V Brně jsme 20:38 a celý výlet stál 550 Kč.    

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1912 | 33%)
Ne (1922 | 34%)
_______________________________________________________________________________________________________________
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one